Svatba jen se svědky: Pája a Luky

Tahle svatba je pro mě srdcová záležitost. Nevěsta Pavlínka je totiž moje kamarádka a když změnila plány, požádala mě a Vojtu, abychom šli jí a Lukymu za svědky. Její představa o svatbě byla původně úplně jiná – měli se brát v nádherné stodole s výhledem na Říp, s rodinou a se spoustou přátel. Jenže jí do data svatby hodila vidle místní matrika (a to to prosím byla červnová sobota, ale zkrátka se rozhodli, že o tom víkendu neoddávají), rodina měla neustále nějaké připomínky, na které nebyli zvědaví, a navíc Pája mezitím znovu otěhotněla, takže se už museli ohlížet i na finance.

Tak se Pája s Lukym rozhodli od toho všeho utéct. Doslova. Možná znáte z cizojazyčných svatebních blogů termín elopement wedding – v Česku pro to nemáme přímý ekvivalent, můžeme říct „svatba na útěku“, ale nějak se to nevžilo. My sice říkáme svatba jen se svědky, ale svatba Páji a Lukáše byla přesně ta útěková. Našli si malebnou chaloupku v Jeseníkách, vzali si týden dovolenou a odjeli. A rodinám o tom neřekli…

To vám byla neskutečná pohoda! Nikdo se nikam nehonil, ničím nestresoval. Nevěsta hodinku před obřadem žehlila svým klukům košile s ručníkovým turbanem na hlavě, já jakožto svědkyně vázala kytici z toho, co jsem kolem chalupy našla. Obřad byl taková rychlovka v krásném remízku, kdy Vojta drnkal na kytaru, dali jsme si dort, který Pája upekla v pekáči a ozdobila třešněmi, protože den předtím jiné ovoce v místním krámku nesehnala, a na „hostinu“ nás Luky se slovy „zvu vás, platim!“ vzal do kempu na hranolky a klobásu. A večer skončil popíjením vína, hraním na kytaru a zpíváním táborákových odrhovaček a Mňágy. Pohodovější svatbu už asi nezažiju.

Slovy nevěsty:

eznámili jsme se víceméně přes práci. Párkrát jsme se potkali díky kolegyni a jednou v září mě s kamarádem hodili z domova do Prahy. Lukáš se trošku předváděl a byl neskutečně vtipnej, což na mě odjakživa funguje (a podle toho se pozná chytrej kluk, pokud ten humor není blbej!). Pak mě pozval na brusle a dodnes mi vyčítá, že jsem nechtěla jít, ale já na bruslích nikdy nestála a navíc mě v tu dobu trápil močák a záda, takže jsem byla ráda, že mám důvod se nejít ztrapňovat a chytat při pádech od cizího kluka za zadek… No ale nevykašlali jsme se na to. Zašli jsme si párkrát po Praze na víno a do kina a na procházky, až jsme jednou (v kině u Flory na filmu Gangster Ka) zůstali při procházce Olšanským hřbitovem zamčeni na hřbitově (což mě nijak neděsilo, neboť mám hřbitovy celkem ráda a považuju je za jedny z nejklidnějších parků – dokonce moje ideální místo na svatbu je Schwarzenberská hrobka v Třeboni, ale uznávám, že ne každý chce mít svatbu před hrobkou…). Od té chvíle už jsme se nijak zvlášť nerozdělili. Na svátek Lukášů už měl u mě v bytě dárek – vlastní sprcháč, kartáček a šampón, aby nemusel nosit pořád dokola svoje, a od té doby u mě už bydlel. Na společnou dovolenou jsme stihli jet vlastně jen jednou a najednou jsme měli za rok syna. Luky začal občas pracovně jezdit pryč a když se jednou vrátil z Ghany a já byla se synem u mojí mamky, tak mě na mým nejoblíbenějším místě naší zahrady z dětsví prostě jen tak požádal o ruku. S prstýnkem, kterej byl tak dokonalej! Vypadal jako z pouti, s modrým kamínkem a srdíčkem. No, za tu chvíli jsme toho stihli možná až moc…

Foto: Alexandra Hrašková / Šaty: ASOS, úpravy svatební salon Sissi v Roudnici nad Labem / Květiny: svědkyně Lucie z Budeme se brát, z toho, co kvetlo kolem chalupy / Prstýnky: Hana Polívková / Dort a jídlo: nevěsta (ty její bezkonkurenční moravské koláče podle babiččina receptu!!!) / Hudba: svědek Vojta přijel s kytarou /

Místo svatby: chalupa Maletínka, kemp Iveta Místo obřadu: remízek uprostřed pole, Postřelmov Počet hostů: 5 + miminko v bříšku + fotografka Celkový rozpočet: 45 tisíc (včetně ubytování na týden a předsvatebního oběda v Entréé)

Užívejte! Lucie