ROZHOVORY

Honza Martinec: Na svatbách mám nejradši emoce a svíčkovou

Tvorba svatebního fotografa Honzy Martince vám je určitě známá, patří mezi ty v Česku nejlepší. Také jako jeden z mála u nás tajně fotí zásnuby, což mě zaujalo. To musí být pro budoucí nevěstu super překvapení na entou! Poprosila jsem proto Honzu o emailový rozhovor a jsem nadšená, že souhlasil. Připravovali jsme ho ještě před Svatebním cirkusem, kde jsme se osobně setkali a krátce popovídali. Většího sympaťáka aby jeden pohledal – Honza se rád směje a vtipkovat zvládne v češtině i angličtině, jak jsem se sama přesvědčila. Když se pro něj jako svého svatebního fotografa rozhodnete, nejenže ve výsledku dostanete nádherné fotky ve stylové dřevěné krabičce i s fleshkou, ale především se nebudete muset bát, že by vám během svatby někde překážel nebo vás stylizoval do nepřirozených poloh. Naopak – vaše album bude plné láskyplných momentů a krásných intimních okamžiků, během kterých jste možná ani nevěděli, že je fotograf na blízku. Honza Martinec je totiž tak trochu špion…

Honzo, fotíš hlavně lásku. Jsi romantik?
Nikdy by mě to nenapadlo, ale asi na tom něco bude. Je pravda, že se dost často přistihnu, že se během svatby několikrát dojmu pokud jsem u nějakého opravdu skvělého momentu.

Vzpomínáš si na úplně první pár, který jsi fotil?
Moc dobře. Byli to kamarádi a občas na to přijde řeč a zasmějeme se tomu, když se na fotky podíváme.

Jaký typ svatebního fotografa jsi – spíše organizátor, nebo splýváš s okolím?
Jedna z věcí, kvůli kterému mě baví moje práce je právě to, že mohu splynout s okolím. Ti lidé tam nejsou kvůli mně, ale proto, aby si svůj den užili takový, jaký je, a cítili se přirozeně. Ale samozřejmě rád pomůžu, když je potřeba.

Co máš na svatbách nejradši?
Asi jako každý v téhle branži – hromadu pozitivní energie, spoustu emocí a svíčkovou (smích). Ale nejlepší jsou ty chvilky, kdy o mně ženich s nevěstou ani neví a třeba se jen v soukromí na sebe podívají nebo si dají pusu. A když tohle zachytím, jsou to pro mě ty nejlepší momenty.

Kdo by fotil tvoji svatbu?
Rozhodně fotograf, kterého bych si vybral s tím, že mu na sto procent věřím, a ani by mě nenapadlo mu do toho mluvit. Pár lidí by se našlo a snad už i tady u nás.

Hodně fotíš tajné zásnuby, což je u nás celkem ojedinělé. Kdy k tomu došlo?
Dostal jsem se k tomu úplnou náhodou. Jeden pár, který cestoval několik let po světě, měl naplánovanou zastávku v Praze a Gerard si mě našel s plánem vyfotit tajné zásnuby. Vše klaplo dle plánu – ona o ničem nevěděla. Když pak dali článek s fotkami na svůj blog, roztrhl se s těmito poptávkami pytel.

Jak dlouho před plánovaným zasnoubením tě muži kontaktují? A je něco, co by měli vědět předtím, než tě k focení žádosti o ruku osloví?
S plánováním je to různé, ale spousta mužů, kteří toto chtějí udělat, to plánuje opravdu hodně měsíců dopředu. Jediné, co by měli vědět, je, jestli chtějí, aby to bylo spíš intimní a jen pro ně dva, nebo někde víc na veřejnosti. Občas je to taková špionážní akce, ale to je na tom to nejzábavnější.

Co bys o mužích, kteří tě oslovují a takhle žádost o ruku plánují, řekl?
Jsou romantici. Většina mých klientů jsou cizinci, kteří jsou podle mě trošku otevřenější. Vyžaduje to trošku odvahy a to je to, co na nich obdivuji nejvíc.

Jaké nejoriginálnější zasnoubení jsi fotil?
Měl jsem to štěstí, že jsem byl u spousty originálních zásnub. Napadá mě jeden případ, kdy ona byla trošku stydlivější, takže žádost mezi stovkami turistů by ji asi nepotěšila. Pronajali jsme na Vltavě dva čluny s kapitánem. Oni jezdili v jednom a my jsem je v druhém z dálky sledovali, ležel jsem celou dobu na přídi s teleobjektivem. Měli jsme domluvený čas, kdy by k tomu mělo dojít. Ona k nám seděla zády, takže o ničem neměla tušení a všechno dopadlo výborně.

Jak to obvykle celé dopadne?
Začne to tím, že ženy řeknou ano. Potom je to už kombinace smíchu, pláče, překvapení a tohle pořád dokola. V tu chvíli je kolem alespoň pár lidi, kteří jim tleskají, fotí si je a podobně. Tahle část je ta nejlepší, protože si vždycky připadám jak v nějakém americkém romantickém filmu.

Honza v deseti větách:

Naposledy jsem se od srdce zasmál, když jsem odpovídal na tento rozhovor. Na stole jsem měl piškoty a kakaového Lipánka a plná lžička mi spadla na klávesnici.
Miluju ty chvíle, když se ženich s nevěstou potká těsně před obřadem někde v soukromí. Jsou tam jen oni dva a já to mohu z dálky zachytit a ty emoce jsou úplně neuvěřitelné.
Cítím se milovaný, když jsem mezi svými nejbližšími.
Věřím na to, že když člověk opravdu něco chce a jde tomu naproti, tak mu to vesmír prostě zařídí.
Nevím jestli bych u toho chtěl fotografa, když bych požádal o ruku.
Nevěřil bych, že díky své práci si zrovna já budu žít svůj malý sen (o kterém jsem ani netušil, že ho vůbec mám).
Mrzí mě, že jsem zrovna dočetl Harryho Pottera a je prostě konec…
Muži to mají při zásnubách hrozně těžké, protože musí zásnubní prsten pečlivě schovat a ta krabička je většinou hrozně velká.
Ve svatebním průmyslu je spousta věcí, které se mi nelíbí, ale těší mě, že lidé jsou dnes otevřenější všem možnostem a konečně se nebojí uspořádat svojí svatbu přesně tak, jak chtějí oni sami.
Kdybych se letos ženil, tak bych si asi měl nejdříve najít holku…