Jsme zasnoubení a budeme se brát!

Řekla jsem ANO. Respektive to víš, že si tě vezmu.
Bylo to tak krásný, romantický, na místě, které pro nás má historický význam. A protože podle zpráv a komentářů, které jste mi v reakci na tuhle novinku napsaly na Instagramu, jste už teď zvědavé, jaká naše svatba bude, rozhodla jsem se vám to psát postupně formou jakéhosi deníku. Ať jsme v tom teda společně, takže můžete sledovat v podstatě v reálném čase, co už máme vymyšlené, zařízené atd.
Dejte mi ale prosím vědět, jak moc vás tyhle zápisky zajímají, ať se s tím necrcám úplně zbytečně, jo? Jo?

Žádost o ruku

Začnu na začátku. Přestože Vojtovi ze srandy říkám, že je citlivej jak poleno, vím moc dobře, že jednou za čas umí udělat opravdu hezké romantické gesto. A jeho žádost o ruku byla přesně taková.

Výběr prstýnku konzultoval s mojí nejlepší kamarádkou Niky (která div nepraskla, aby se nikde neprokecla a žadonila, aby to udělal co nejdřív…) a ani nemusel vymýšlet, jak mě dostat na plánované místo, protože jsem sama navrhla, abychom tam šli. Když mu zásnubní prstýnek sobotu předtím přišel poštou, ani nemusel poslouchat moje pindání, co si to zas objednal, protože jsem výjimečně šla do práce i o víkendu. Kam krabičku před žádostí schovat jsem mu taky vyřešila, když jsem mu pár dní před žádostí koupila nový kabát s prostornou náprsní kapsou…

Zkrátka mu všechno hezky vycházelo a i když jsem už měla delší dobu podezření (a několikrát se ho ptala, jestli už si přečetl můj článek 7 tipů pro dokonale romantickou žádost o ruku, což samozřejmě pravděpodobně neudělal…), to, jak, kde a kdy mě o ruku požádal, mě krásně překvapilo. Snad odpustíte, že detaily dané chvíle si nechám pro naše nejbližší. Můžu vám ale říct, že to úplně předčilo jakékoliv moje představy a bylo to prostě naše.

Jakmile jsem měla na ruce prstýnek a celá rozklepaná mu na otázku vezmeš si mě? konečně odpověděla, otevřeli jsme lahev červeného, které jsme měli u sebe (neptejte se…), a na prasáka z lahve jsme si na nás připili.

Datum svatby

Ještě ten den jsme si stanovili konkrétní termín (hezky v souladu s mým článkem Určete si datum svatby ze série Plánování svatby krok za krokem, haha). Vojtovi to bylo víceméně jedno, jen rozhodl, že červen 2020 určitě ne. Zaprvé by to bylo frkfrk, zadruhé by bylo těžké sehnat místo a dodavatele, zatřetí nemáme našetřeno a začtvrté bude mít Vojtova nejlepší kamarádka krátce po porodu a to jí přece neuděláme, neboj Barush!

Automaticky tedy padl stejný den o rok později, protože mám ráda symboliku a osudovost a nějak jsem se vnitřně nedokázala přenést přes to, že by to nebyl ten konkrétní den, ale třeba září nebo nedejbože do roka a do dne (neberte to špatně, miluju podzimní a zimní svatby, ale prostě bychom to nebyli my…). Takže i když to zabralo asi hodinovou samomluvu, kdy jsem si obhajovala rok a půl na přípravy, a Vojta už jen mlčel a nechal mě, ať si to sama se sebou vyříkám, definitivně jsme se shodli. Budeme se brát v červnu 2021.

Oznámení zasnoubení

Měli jsme na rozdíl od některých našich kamarádů štěstí, že ani jedni rodiče do nás nevandrovali, kdy už se teda konečně budeme brát. Na to téma se sice v obou rodinách občas mluvilo, ale absolutně přirozeně, nikdo nás do ničeho netlačil. Doporučuju to všem rodičům, fakt, neptejte se furt!

Ale to, jak rodičům oznámit, že jsme zasnoubení, jsme nijak neřešili. Co jsem tak vypozorovala v různých svatebních diskuzích, docela se to hrotí, moc nechápu proč? Já prostě zavolala mamce, která mi odvětila já vim!, protože Vojta den předem volal taťkovi, aby se ho zeptal (ach!). Ještě před žádostí o ruku o svém úmyslu informoval i svojí mamku, takže jeho část rodiny o tom taky věděla předem. Všichni nám pogratulovali, řekli, že tenkrát se to tak neřešilo, a bylo.

A ano, dala jsem to i na sociální sítě. Mám je ráda, živí mě a snoubenec (hihi) s tím souhlasil.

---

Toť protentokrát vše, pokračování příště. Znovu ale prosím, dejte mi na Instagramu, Facebooku, do soukromých zpráv na sockách nebo tady pod článkem v komentářích vědět, jestli vás tyhle moje výplody budou bavit a mám je pro vás sepisovat. A díky, že tu se mnou už osm let jste!

Užívejte!
Lucie